Recenze: Vlk Samotář

Název: Vlk Samotář
Originální název: Lone wolf
Autor: Jodi Picoult
Rok vydání v ČR: 2013
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 416
Anotace: Když vlk v divočině ví, že nadešel jeho čas, že už své smečce není k užitku, rozhodne se vytratit. Zachová si hrdost a zemře tak, jak žil. Lidé takové štěstí nemají. Luke Warren strávil celý život výzkumem života vlků, dokonce s nimi nějakou dobu i žil – rozumí jim lépe než vlastní rodině. Když po vážné dopravní nehodě upadne do komatu, musí o jeho osudu rozhodnout Edward a Cara, jeho již dospělé děti, kteří jsou tak nuceni se znovu konfrontovat s mužem, kvůli němuž Edward utekl z domova – ale který stále zůstává jejich otcem. Rázem si oba musí pokládat otázky, na něž neexistují jednoduché odpovědi, ale které zodpovězeny být musí. Jaké motivy vedou jejich rozhodnutí nechat otce zemřít, nebo ho naopak udržovat při životě na přístrojích? Co by chtěl on sám? A jaká tajemství před sebou Edward s Carou skrývají? 

Jodi Picoult ráda ve svých knihách probírá témata, do kterých se lecjaký autor bojí pustit. Lidská rozhodnutí, morální a etické zásady, závažné otázky, na které neexistují správné a špatné odpovědi.. 

Vlk Samotář není výjimkou. Hlavní myšlenkou knihy je hodnota lidského života – kdyby měl člověk možnost volby žít s velmi omezenými motorickými schopnostmi, upoután na lůžko, žít ve svém těle jako ve vězení, nemoci dál žít život aktivně, dělat svoje oblíbené aktivity – má takový život smysl žít? Rozhodl by se raději člověk pro důstojný odchod? Darovat své orgány lidem, kteří díky tomu budou moci dál žít svůj život? A co teprve, když toto rozhodnutí nemůže udělat, protože je v kómatu – kdo za něj rozhodne? Rozhodne správně? Jak může člověk rozhodnout otázku života, či smrti svého milovaného? Stačí si říci – táta by to tak chtěl? A zásadní otázka – zná skutečně člověk svého blízkého natolik, aby věděl, co by si přál? 

Vlk Samotář přináší spoustu otázek, na něž si každý čtenář musí odpovědět sám. Tisíc lidí, tisíc rozhodnutí... 

Rodina Warrenových rozhodně nevypadla z amerického seriálu. Nejsou dokonalí, ba naopak, celá rodina je na kousky. Nejstarší syn utekl ve svých osmnácti letech do Thajska, rodiče se rozvedli, matka s novým přítelem má dvojčata, starší dcera utíká za otcem, který za rozpad rodiny může – veškerý svůj čas totiž věnuje vlkům, je doslova muž, který žije s vlky. Aneb jak se říká (bráno doslova, ne metaforicky) – kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.

,,Je možné vyjmout člověka z divočiny, ale není možné vyjmout divočinu z něho."

Kniha zajímavě kombinuje dvě strany – rodinu, která nefunguje tak, jak má a život ve vlčí smečce. Víte, já miluju vlky. Už jako malej milouš jsem si kreslila vlky a měla přeplněnou nástěnku vlčíma smečkama a ťapkama.  Je to vidět i v názvu mého blogu - wolf-hearted-girl. Jak příznačné :) Souhlasím s postavou z Vlka Samotáře, Lukem Warrenem v tom, že vlci jsou nešťastně nepochopená stvoření. Máte doma psa? Buldočka, yorkšíráka, dobrmana? Poděkujte vlkům! Bez nich by nikdy nevznikla plemena domestikovaných psů. Vlci mají také úžasně propracovanou hierarchii, díky níž dokáží přežít a žít. Pro milovníky vlků doporučuji úžasnou knihu Vlci u dveří od Jamieho Dutchera, která dost prozrazuje o životě těchto nádherných stvoření a věřte mi, kapesníky budete potřebovat.

Kniha psána z pohledu několika osob, kdy se čtenář v pohledu Luka dozvídá informace o životu mezi vlky, jaké je to být vlkem. Pro někoho to budou nudné části, které pravděpodobně bude přeskakovat, to však můj případ nebyl.

Časté jsou Lukovy flashbacky do minulosti, křížení časových pásem je časté, autorka tak pomalinku nechá čtenáře, aby si utvářel názor a na základě událostí ho formoval.. Postavy nejsou černobílé, jsou prostě lidské. Neexistuje zlo a dobro, jen život, který je takový, jaký je. Díky tomu a kontroverzním tématům získávají knihy Picoult realistický a věrohodný tón, který díky své reálnosti dokáže zamrazit a člověka mnohdy zasáhne víc, než fantasy světy – protože tohle se dít může a taky děje…Tohle poznání zanechává po přečtení dojem, který čtenář jen tak nevymaže.

Díky (pro mě) atraktivnímu námětu jsem Vlka měla rychle přečteného. Hodnotila jsem jej průměrně, 3 hvězdičky (no dobře, 3,5).

  Proč?

Jak se kniha rychle rozjela, tak stejně tak rychle skončila. Čekala jsem velkolepější závěr, něco, co ve vás zatahá za nitky, které spouštějí slzné kanálky, ale nestalo se tak. Příběh mi přišel useknutý, ukončený – jako když píšete slohovku na čas a nezbývá vám ho moc na pořádné zakončení. Raději napíšete tadá konec, hlavně aby byl. Nebudu spoilerovat, jak příběh skončí - zda se Luke Warren navrátí do života v plné síle, nebo se vrátí upoután na lůžko, nebo jestli se odebere do věčných lovišť, aby se svými vlky proháněl králíky… Protože spoilery jsou zlé :)