Recenze: Bílý kůň

Název: Bílý kůň
Originální název: White Horse
Autor: Alex Adams
Rok vydání v ČR: 2012
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 304
Anotace: Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině – po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál.
A pak se najednou všechno změní. Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaném Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí. Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu – nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou…




Všechno to začalo tou nádobou. Jednoho dne se objevila v Zoeině bytě, tichá a trpělivá. Jen tak tam nehybně stála a její zapečetěné okraje vyzývaly Zoe otevřít ji. Pandořina skříňka. Zoe se však bojí nádobu otevřít, stane se tak klientkou sympatického terapeuta Nicka. Svěří se mu se svým strachem z nádoby, Nick Zoe podporuje a nabádá ji, aby nádobu otevřela a zbavila se svého strachu. Zoe postupně zjišťuje, že se na pravidelné schůzky s Nickem těší víc, než by pouhá klientka měla, a zároveň cítí, že ani Nickovi není lhostejná.. To však bylo před chorobou. Před tím, než přicválal Bílý kůň a nezadupal do země 90% procent lidského života na Zemi.

Teď na ničem nezáleží, na ničem kromě Nicka. Dostat se do Řecka a najít ho. Svět se změnil v jedno obrovské, zmatené a krvavé místo. Nic už nebude jako dřív, ti šťastnější umřou rychle, jiné zabije bolestivě Bílý kůň a ti, co získali právo žít dál, zaplatili vysokou cenu. Lidstvo, jak ho známe, již neexistuje.

Obálka knihy je řádně depresivní a věřte mi, depresivní je slovo, které Bílého koně vystihuje. Depresivní, post-apokalyptická, zmatená, chaotická, psychedelická a krutá. 
Kniha přeskakuje mezi časovými rovinami TEHDY a TEĎ. V rovině tehdy se seznamujeme s hlavní hrdinkou, její prací a sledujeme její vnitřní souboj, který se týká nádoby a Nicka. V rovině teď sledujeme současný vývoj situace, po propuknutí choroby. Zoe se všemožnými cestami a s všelijakými společníky snaží dostat do Řecka, neochvějně věřící, že Nick přežil a čeká na ni.

Námět knihy má rozhodně potenciál. avšak obávám se, že jej autorka plně nevyužila a nerozvinula. Souhlasím s ostatními recenzemi, že kniha je prostě ,,jiná". Je psaná zvláštním stylem, jakoby polovinu příběhu tvořily Zoeiny myšlenky, takové, jaké se jí v nelogické posloupnosti objeví v hlavě. Nejde si dobře představit prostředí, ve kterém se ocitáme, jelikož autorka nevěnuje místům a věcem dostatečný detailní popis (tedy aspoň pro mě). I když někoho by to zas mohlo vyhovovat :) Prostředí z knihy vystupuje mlhavě, jako by nebylo důležité pro běh příběhu. Ani postavám autorka příliš nevdechla život, pohybují se schovaní za matným sklem a nejde je pořádně prozkoumat. 
Jak už jsem psala, obrovský prostor spotřebují myšlenky hlavní hrdinky, které jsou však rozházeny po celé stránce napříč příběhem.

První věc, která mi opravdu vadila, byl přístup Zoe. Objeví se v době zabezpečeném bytě cizí nádoba. Co udělá normální člověk? Zavolá, nebo dojde na policii. Co udělá hlavní hrdinka? Začne chodit na schůzky s terapeutem. Ano, tady už někde bude chyba.. :D Milovaný muž jí dá dopis těsně předtím, než zmizí. Otevře ho? Co když zvrátí její budoucí rozhodnutí, co když je v dopise důležitá informace? Ne. Zoe ho prostě neotevře, protože se bojí. Mám podezření, že se hlavní hrdinka bojí otevírat zavřené předměty. Pořád se to však nevyrovná anatidaefobii, kdy se člověk bojí toho, že ho odněkud šmíruje kachna, ale i tak je to celkem nesmyslné - i když pravděpodobně nezbytné pro rozvoj příběhu.

Nerozhodnost Zoe v triviálních, běžných věcech je protivná. Není snadno uvěřitelné, že po propuknutí choroby se ze Zoe stane tak cílevědomý člověk, který se víceméně pěšky dostane do Řecka, když není schopná otevřít ani dopis. Tipovala bych ji na frustrovanou verzi Bridget Jonesové :D

Kniha je rozdělená na tři části. První část mě bavila, chvilkami jsem se i smála dobrému, ironickému humoru Zoe. Druhou část jsem už Zoe proklínala a zároveň litovala. A třetí část jsem se modlila, aby byl už konec a nečekaně si přála pokračování :D Za sebe Bílého koně můžu doporučit milovníkům neucelených příběhů, kdy se misky vah brutalitou a originalitou příběhu snaží vyvážit druhou misku, na které leží chaotický děj, prostředí a myšlenek a rozhodně ve vás vyvolá rozporuplné pocity.