Recenze: Utrpení neviňátek

Název: Utrpení neviňátek
Originální název: Suffer The Children
Autor: John Saul
Rok vydání v ČR: 2011
Nakladatelství: Domino
Anotace: V městečku Port Arbello jako by se zastavil čas. Jako by se zastavil přesně před sto lety, kdy zdejší temný les prořízl smrtelný výkřik dítěte, který však nezaslechl nikdo z místních, pouze jeho otec. A ten zoufalému děvčátku nepomohl, protože jeho utrpení sám způsobil. V zájmu zachování rodinné cti zvolil pachatel dobrovolnou smrt a hrůzný zločin zůstal nevysvětlen.
O sto let později se ve starobylém sídle rodiny Congerových začnou dít podivné věci. Malou Sarah potká neštěstí, po němž oněmí a musí začít chodit do školy pro duševně postižené. Ze dne na den přestane důvěřovat matce, začne se bát otce a zcela se upne k sestře Elizabeth. Ta jediná ji chápe, ta jediná ví, co potkalo malou sestru, ale mlčí. Sama totiž prochází podivnou proměnou, které nedokáže zabránit. Jako by ji cosi stále táhlo do lesa, který mají obě sestry zapovězený…
V poklidném Port Arbellu se čas s trhnutím pohnul napřed. Ubírá se však stále stejnou cestou: už zase se v něm ztrácejí děti.

Po delší době jsem sáhla po knize hororového žánru. Měla jsem šťastnou ruku a vybrala horor Utrpení neviňátek, který mě zaujal svou obálkou a anotací.

Kniha je prozíravě rozvržena do třech časových období - před sto lety, patnácti lety a současnost. Před sto lety je úvodník do děje, nejvíce stran je věnováno období před patnácti lety - čtenář začne tuto část vnímat jako současnost a poslední období - současnost se spíše jeví jako budoucnost.

Město Port Arbello je klasické městečko, kde každý každého zná a s radostí šíří drby, které se o sousedu dozví. Rodina Congerových kdysi bývala vážená rodina a bohatá rodina. V současnosti je to rodina jako každá jiná - i když trošku nešťastnější. Jack a Rose Congerovi mají dvě děti. Elizabeth a Sarah.

Mladší Sarah už nějaký čas nemluví po traumatu, který zažila. Elizabeth, teprve třináctiletá dívka, se o svou mladší sestřičku svědomitě stará. Rodiče jsou za ni vděční, protože sami nezvládají své životy - natož starost o mentálně narušenou dceru. Rose trpí neustálým odmítáním ze strany manžela, Jack propadá pití a trýznivým myšlenkám, které ho sužují od chvíle, kdy přišel s vyděšenou Sarah v náručí z lesa. Nedokáže si vůbec vzpomenout, co se v lese děje.

Čas v Port Arbellu plyne líně dál, než ho naruší tok událostí, který rozruší celé městečko. Dcera místního opilce se vrátí domů zmatená, zablácená a má roztrhané šaty. Neustále opakuje, že si nic nepamatuje z cesty domů. Návrat Ann jen rozehraje mnohem děsivější události, z kterého se městečko bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho...

Spíše než horor bych knihu popsala jako psychologický thriller – prvky hororu jsou zde rozhodně znatelné, ale více než narůstající strach a atmosféra se jedná o brutální a šokující scény.
Autor skvěle vypracoval dokonalé schéma rodiny, která pomalu, ale jistě přestává fungovat – včetně snahy dostat se přes problémy, podržet a zachránit lidi, které milujeme. Každá postava má šrám na duši, který se těžce hojí a každý člen rodiny svůj problém řeší po svém.Postavy byly sympatické, nejvíce jsem soucítila s Rose, matkou Elizabeth a Sarah. Pokud je někdo, kdo mi rval nervy, tak určitě otec a starší dcera - nemůžu se však rozhodnout, který z nich by měl obdržet cenu za nesympatičnost – zda Elizabeth nebo Jack. 

Když o tom zpětně přemýšlím, slavnostně předávám první místo Jackovi.

Knize rozhodně nemůžu upřít napínavost a děj, který má v záloze pár skutečností, které jdou jen těžko odhadnout a člověk se nestačí divit.

Kniha s sebou nese příslib záhadna, které si zdárně drží až do konce. Po skončení příběhu se čtenář může zamyslet, jelikož se nabízí více vysvětlení linek děje. Je tedy na čtenářovi, aby si vybral variantu příběhu, která mu více vyhovuje. Zda se nechá nést na mysteriózní vlně, kdy stíny a duše nemrtvých popichují představivost, nebo na střízlivé vlně, kdy hlavní roli sehraje jen a jen člověk a jeho lidské neduhy, zlozvyky a zoufalství.

Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří se rádi nechají pohltit příběhem a rádi hloubají nad možnostmi – co kdyby a jak to vlastně nakonec je.