Recenze: Prokletý dům

Název: Prokletý dům
Originální název: Glass Houses
Autor: Rachel Caine
Rok vydání v ČR: 2011
Nakladatelství: Brokilon
Počet stran: 250
Anotace: Vítejte v Morganville. Po západu slunce ale raději zůstaňte doma. Městu začínají vládnout ti, kdo nejsou úplně mrtví...
Claire přijela do Morganville studovat a dobře se bavit. Nepředpokládala, že spolužačky z koleje jí budou už od začátku ztrpčovat život. Ani pronájem pokoje ve velkém starém domě však vůbec není změnou k lepšímu. Noví spolubydlící mají svá temná tajemství... ale přijmou Claire mezi sebe, když se ulice města začnou hemžit zlem žíznícím po čerstvé krvi...






Špatně, špatně, špatně. Jak obálka, tak anotace. Vlastně i celý příběh. Jelikož miluji krásné obálky, tahle mým favoritem rozhodně nikdy nebude. Možná si v průběhu četby budete říkat: ,,A kdy se tam objeví ta kočka s obálky? Je to hlavní hrdinka? Nějaký záporák?" Ne. Postava na obálce se vůbec v knize neobjeví. Takže sbohem, rudohlavá slečno.

Anotace - naprosto matoucí a mystifikující anotace, což je špatně. 
Správná anotace?
Claire je donucena svými rodiči studovat v Morganville. Proč? Je jí teprve šestnáct a na svůj věk je velmi inteligentní (údajně..). Rodiče se o ni bojí a odmítají jí pustit na vysokou školu, která by byla daleko od domova. Spolužačky Claire skutečně šikanují a zasedly si na ni. Došlo to až tak daleko, že se Claire rozhodne najít si pronájem mimo kampus a je vděčná, když ji přijmou ve zmíněném velkém starém domě. Eva, Michael a Shane, kteří dům obývají, se s Claire spřátelí. A ulice Morganville se hemží zlem žížnícím po čerstvé krvi skoro pořád, takže žádná změna.

Trochu rozdíl, že?

I přesto, že má kniha pouhých 250 stran, četla se mi špatně. Už od začátku mi byla krajně nesympatická hlavní hrdinka ,,Je mi už šestnáct, jsem dospělá" Claire. Má být údajně geniální. Až na to, že má pitomé nápady, neustále fňuká, brečí a vůbec. Na to, jak nesnáší, když jí někdo označí jako dítě, se chová jak výstavní harant. Nebudu se tajit tím, že mám ráda silné hrdinky, které se nelitují, nefňukají a nebrečí nad každým rozlitým mlékem. Potřebuji hrdinku, která má jiskru. Bohužel Claire je přesný opak toho, co mám ráda.

Celý příběh bohužel taky pokulhává. Morganville je městečko, ve kterém úřadují upíři. Lidé, kteří v něm žijí, jsou buď pod Ochranou a upíři je nechávají víceméně být, nebo bez Ochrany - ti se můžou stát upíří pochoutkou nebo jen tak zmizet. Hmmmm....říkáte si...proč lidé neutečou a neinformují příslušné orgány v jiném městě? No přeci proto, že jakmile odjede člověk z města, postupně vše zapomene! Naprosto logické. Opravdu - určitě by bylo velmi těžké napsat e-mail, zavolat, cokoliv. Ne, prostě to nejde.

Upíři navíc v knize působí jako násilně dopsaný prvek. Autorka Vás s nimi extra blíže neseznámí, budí strach jen, když se to v situaci hodí a vůbec působí jak páté kolo u vozu.

Knize jsem dala 2 hvězdičky z 5. Proč dvě? První hvězdička za Evu, novou kamarádku Claire. Jediná postava z celé knihy, která mi byla sympatická. Druhá hvězdička za to, že to bylo tak krátké a konečně to skončilo! 
Rozhodně nesáhnu po dalším dílu. U knihy jsem dvakrát usnula a neustále se rozčilovala nad hlavní hrdinkou, nelogičností a nad snahou autorky udělat knihu co nejvíc zajímavou tím, že do ní narve co nejvíc dalších nelogičností...

Co Vy? Četli jste tuto knihu? Jaký je Váš názor na ni?