Recenze: Volání netvora

V dnešní recenzi bych Vám ráda představila jednu zajímavou knížku :)

Název: Volání netvora
Originální název: A Monster Calls
Autor: Patrick Ness na námět Siobhan Dowd
Rok vydání v ČR: 2012
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 216
Anotace: Příběh o velké odvaze malého kluka, který se postavil svému strachu. Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám. Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. A překvapivě si chce... povídat! Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor? 

Možná jste si zvykli, že moje recenze většinou začínají chválou nebo kritikou obálky dané knihy. Ani ta dnešní nebude výjimkou. Volání netvora má totiž velmi povedenou přebal. A co víc, po sundání přebalu je kniha taky moc graficky povedená. Snažila jsem se to vyfotit...ale znáte to. Když to potřebujete, tak to nejde. Když omylem zmáčknete ikonku foťáku, máte fotku jak vystřiženou z magazínu o focení...

Knížka je zajímavá i svými ilustracemi, které působí mnoha dojmy. Chmurně, majestátně, úzkostně, depresivně...ale k obsahu knihy sedí.

Příběh je o třináctiletém Conorovi, který nemá zrovna pohádkový život. Jeho matka je těžce nemocná, otec utekl do Ameriky za jinou, babička je strohá a chladná dáma, se svou jedinou kamarádkou se pohádal a spolužáci nemají pro Conora pochopení. Od chvíle, kdy zjistili, že Conorova maminka je nemocná, vysmívají se mu. A učitelky ho litují. Těžko říct, co ho štve více. Conor je díky všemu tak trochu depresivní kluk. Navíc ho začaly stíhat zlé noční můry, které vše jen zhoršují.

A pak přijde ON. Jedné noci se prostě zjeví u jeho okna a volá Conorovo jméno. Chlapec nevěří svým očím, když se mu za okny zjeví netvor. Obrovský stromový muž, který ve dne bývá tisem na hřbitově. Netvor mu sdělí, že přišel, aby mu řekl tři příběhy a čtvrtý příběh řekne Conor sám. Musí mu říct pravdu.

Příběh působí avantgardním dojmem, dokáže vyvolat napětí, strach, úzkost, zvědavost.. Úžasné ilustrace jen napomáhají dotvářet atmosféru. Ze začátku se příběh může zdáti nepochopitelný a budete se neustále snažit dovtípit, jak vše skončí. Knížka má sice nějakých 216 stran, ale uteče jak voda. 

Jak píšu výše, kniha má pořádnou atmosféru. Volání netvora vypadá jak pochmurnější kniha pro děti - stylem, jakým je napsaná, dětskou postavou a spoustou ilustrací, ale nenechte se zmýlit. Styl psaní je jednoduchý. Postava je fyzickým věkem dětská, ale tím, co vytrpěla, již stihla dospět. Na konci se v duši Conor stává více dospělým, než mnoho dospělých jedinců. A ano, kniha má spoustu ilustrací, ale rozhodně nehledejte růžové jednorožce s napíchnutým nafukovacím leporelem (knihorožec?) na svém bájném rohu, kolem kterých tančí chundelatí králíčci s havajským věncem kolem krku... 

Nerada bych Vám vyspoilerovala konec, ale jak jste jistě uhodli, příběh je smutného rázu a pár čtenářů (dle recenzí) si i zabrečelo. Ani já nemám srdce z kamene a Volání netvora mě rozesmutnilo. Rozhodně doporučuji knihu všem, kteří si rádi čas od času přečtou něco vážnějšího, něco, co pohne jejich srdcem (čistě slovně, nejsem sice doktor, ale zastávám názor, že srdce by mělo zůstávat na stejné straně, na které je ve zdravotních encyklopediích a schématech..)..