Recenze: Šepoty ze záhrobí

Zdravím po delší době všechny stálé i nestálé čtenáře :) Dnes přináším recenzi na Šepoty ze záhrobí od autorky Pravé krve (True Blood), Charlaine Harris :)

Název: Šepoty ze záhrobí
Originální název: Grave Sight
Autor: Charlaine Harris
Rok vydání v ČR: 2012
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 280
Anotace: Harper Connelyová bývala docela obyčejná dívka. V patnácti letech však po náhlém zásahu bleskem během bouřky získala nevšední schopnost - dokáže objevovat mrtvé a určovat, jak vypadaly poslední chvíle jejich života. Její nečekaně nabytý "dar" ji zavede do malého městečka v Arkansasu, kde se v doprovodu nevlastního bratra Tollivera snaží odhalit okolnosti úmrtí jednoho místního děvčete. Přímo na místě Harper dochází k poznání, že dívčinu smrt obestírá tajemství, které se kdosi snaží uchránit za každou cenu - třeba i za cenu vraždy. Harper se ale nevzdává a je odhodlaná odpor a strach místních lidí zlomit.

                      Recenze níže :)

Nepochybně první věc, která Vás při pohledu na knihy Charlaine Harris zaujme, jsou obálky. Jsou totiž neskutečně příšerné a věřím, že navrhovatel českých obálek nebyl v době návrhu těchto příšerností příčetný a plně při vědomí.

A to obálka Šepoty ze záhrobí patří ještě mezi ty lepší. Vážně.

Ti z Vás, kteří obálky série Pravá krev znáte, jistě chápete, o čem mluvím. Ti, kteří jsou touto sérií nepolíbení, jsou tímto varování, že za veškeré následky, které utrpí po shlédnutí vygooglovaných obálek této série, odmítám nést odpovědnost...

Když si přestanu stěžovat na obálky a přejdu ke knize, moje zařazení knižního žánru by bylo následovné - detektivní, mysteriózní aneb knižní paranormální kriminálka.

Harper Connelyová je tak trochu výjimečná. Dokáže vycítit mrtvé lidi, konkrétně místo, kde se nacházejí a vidět jejich poslední chvilky, než se jejich duše odpoutala od těla. Docela užitečná schopnost, že? I Harper svou schopnost vidí spíše jako dar, jelikož se hledáním těl dá slušně vydělat. A pokud někdo bazíruje na morálce a podobných věcech, vždy se dá použít otřepaná fráze stylu: ,,Mrtví konečně mohou odejít na odpočinek, když se jejich tělo našlo. Konečně jsou s Pánem. Pozůstalí se již nemusí trápit, že neví, kde jejich milí spočívají, nebo jak skonali". 

A jak vlastně Harper ke své schopnosti přišla? Jednoho dne, jedné bouřlivé noci, ji zasáhl blesk. A od té doby má Harper trochu blíž k mrtvým lidem. Společně se svým bratrem Tolliverem si na živobytí vydělávají hledáním mrtvých těl. 

Přijmou pozvání do malého městečka Sarne, podle dohody najdou tělo, zjistí příčinu smrti a rádi by zase o krok dál. Klasický postup. Jak rychle ale zjistí, tady narazili. Obyvatelé městečka je nechtějí pustit pryč a nedokážou pochopit, že Harper s mrtvými nemluví a nedokáže říct, kdo je vrah. Navíc na ni koukají přes prsty, jelikož její povolání není moc běžné a spíše než obdiv a strach vzbuzuje znechucení a odpor.

Šepoty ze záhrobí se mi celkem líbily. Ovšem k pár věcem mám výhrady. 

1. Zdálo se mi, že na detektivní příběh se děj moc táhne. 

2. Musela jsem překousnout příšerné jméno Tolliver

3. Nebavily mě flashbacky do hrozného dětství Harper a Tollivera

4. Člověk se musí zorientovat v poměrně velkém množství postav

5. Harper a Tolliver nejsou nějak moc výrazné postavy

K plusu knihy můžu říct to, že do poslední chvíle netušíte, jak se zápletka vyvrbí. Můžete jen hádat a tušit, ale pravděpodobně správný konec neuhodnete :)

Až bude chvilka času, ráda si přečtu i další díly.  Šepoty v záhrobí jsou příjemná oddychovka s kapkou napětí a skvělým rozuzlením :)