Recenze: Lovkyně snů - Procitnutí

Zdravím návštěvníky blogu a dnes přináším recenzi na knihu Lovkyně snů - Procitnutí :)

Název: Lovkyně snů - Procitnutí

Originální název: Wake
Autor: Lisa McMann
Rok vydání v ČR: 2011
Nakladatelsví: Fragment
Počet stran: 216

Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit – neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem…


                                Pro recenzi klik níže :)

Ke knize jsem se dostala náhodou. Měla jsem chuť na nějakou rychlovku, která mě zabaví a Lovkyně snů se svými 216 stránkami se zdála jako vhodný pokusný králíček.

Na tuto knihu panují docela dost odlišné názory - někdo ji má rád a další hodnotí totálním propadákem. Nemůžu po přečtení říct, že knihu miluji, ale líbila se mi. Splnila, co jsem požadovala - krátké, oddychové čtení se zajímavým příběhem.

Dost lidem vadilo, že je příběh psán formou krátkých, stručných vět. Autorka zvolila vskutku zvláštní formu, ale já musím říct, že se mi to i líbilo. Nemusela jsem se prokousávat dlouhými větami, což mému unavenému mozku vyhovovalo. 

Příběh je o Janie, slečně, která má opravdu zajímavé nadání, které se pro ni zdá být prokletím. Jakmile někdo v její blízkosti usne, Janie se propadne do jeho snu a pozoruje, co se danému člověku zdá. Většinou jsou to noční můry, které Janie vyčerpávají, protože lidé se na ni ve snu obracejí a prosí o pomoc. Ale Janie jim přece nemůže pomoci. Nebo snad ano?

Janie zjistí, že její prokletí nakonec není tak na škodu, když ho člověk umí ovládat. A co víc - když dokáže člověku pomoci ve snu, projeví se to i v reálném životě. Začíná konečně na své schopnosti pohlížet jako na dar. 

Janie byla celkem sympatická, i když vztahovačná - což jsem kdysi dost byla taky, tak jsem se v ní občas poznávala. Měla jsem tendenci číst její jméno pořád jako Jamie, což mi ke konci knihy už zůstalo. 

Knihu můžu doporučit všem, co by rádi přečetli oddychovku se zajímavých příběhem a zápletkou. Není to kniha, kterou bych nutně potřebovala mít v knihovně, ale příběh se mi líbil a pokračování si ráda přečtu.